Adventní koncert v konventu Milosrdných bratří (Kyas, Graham)

Publikováno Publikováno v Novinky, Orchestr

17. 12. 2017, 20.00, Brno, konvent Milosrdných bratří

Ondřej Kyas: O antifony pro baryton a smyčce (premiéra)

Peter Graham: Sonata da chiesa 

Ondřej Kyas: Magnificat pro sbor a smyčce

Roman Hoza, baryton

dir. Gabriela Tardonová

Ensemble Opera Diversa, Ensemble Versus

Skladbu O antifony pro baryton a smyčce si Ensemble Opera Diversa objednal u svého dvorního skladatele Ondřeje Kyase právě pro adventní koncert roku 2017. Navazuje na předchozí Kyasovy duchovní skladby pro soubor (Stabat Mater, Magnificat, Te Deum laudamus). Tentokrát však místo sboru zaujme jediný sólista, výjimečný barytonista Roman Hoza (člen Národního divadla v Brně). Roman Hoza ještě v době svých studií nastudoval hlavní roli v diversním nastudování opery Palackého truchlivý konec brněnského skladatele Miloše Štědroně. V roce 2016 pak s Lucií Kašpárkovou uvedl v premiéře Madrigaly Ondřeje Kyase. V premiérované skladbě použil skladatel liturgické texty posledního adventního týdne, výběr z takzvaných O antifon, reflektujících blízkost vánočních svátků.

Sonata da chiesa je pokusem o naplnění chrámového prostoru hudbou, jaká by se tam podle mých představ mohla hodit. Snažil jsem se v ní o vystižení „ducha baroka“ – nikoliv jako historického jevu, ale v původním smyslu (barocco = perla neobvyklého tvaru). Zároveň jsem se zkusil vžít do myšlenkového světa 17. století, aniž bych se příliš vázal na konkrétní projevy té doby. Ve skladbě pracuji sice s některými historickými hudebními prostředky, ale používám je svým způsobem. Tato hudba je tedy podivně pokroucená, svíjející se mezi protiklady nebe a pekla, sžíraná touhou, poháněná vášní, je krutě bezohledná i trpící úzkostí, je v ní pýcha i pokora, údiv i pokání. To všechno známe dnes taky. Jsme jiní než lidé tehdejší doby? Zůstává – přes všechny proměny času – lidská povaha stále stejná? Nebo rozumíme minulosti jen skrze naše vlastní zkušenosti? To jsou otázky, které si kladu. Sonata da chiesa je věnována mé dceři Apoleně. Peter Graham

Magnificat, původní verzi Magnificat jsem napsal v roce 1998 pro chrámový sbor mladých u sv. Augustina. Když jsme s Ensemble Opera Diversa chtěli před nedávnem skladbu opět provést, zjistil jsem, že bude nutné ji přepracovat. Po důkladné revizi první části jsem se nakonec rozhodl napsat novou skladbu, přičemž jsem použil některé motivy ze starší verze. Jednovětá kompozice svým rozčleněním odpovídá struktuře zhudebněného textu; její průběh se vyznačuje spíše plynulými oblouky než prudkými přeryvy. Orchestrální mezihry předznamenávají či „dotahují“ gradačně stavěné sborové fráze, jejichž melodika (a nepravidelná rytmika) je volně inspirována gregoriánským chorálem. V několika momentech se tím skladba vědomě přibližuje tvorbě estonského skladatele Arvo Pärta (kterou jsem měl příležitost několikrát poznat nejen jako posluchač, ale i interpret). Hudební jazyk Magnificat je poměrně prostý, jeho základem je diatonika církevních stupnic, na několika místech z výrazových důvodů chromaticky rozšířená. Ondřej Kyas