17. 12. 2017, 20.00, Brno, konvent Milosrdných bratří
Duchovní skladby Ondřeje Kyase a Petera Grahama s premiérou skladby O Antifony Ondřeje Kyase.
Roman Hoza, baryton
diriguje Gabriela Tardonová
Ensemble Opera Diversa & Ensemble Versus.
Koncert přímým přenosem vysílal Český rozhlas Vltava a rozhlasy sítě Eurorádia: španělský (Madrid), sárský, estonský, finský, bulharský, švédský, portugalský, hessenský, dánský, řecký, BBC, islandský a slovinský rozhlas. Ze záznamu přebírají kanadský (stanice CBC a stanice SRC), rumunský, Deutschlandradio Berlin a rakouský (ORF) rozhlas.
Program
Ondřej Kyas: O antifony pro baryton a smyčce (PREMIÉRA) 8′
Peter Graham: Sonata da chiesa 18′
Ondřej Kyas: Magnificat pro sbor a smyčce 20′
Ensemble Opera Diversa pro Vánoční den Eurorádia připravil adventní program soudobé duchovní hudby. Skladbu
O antifony pro baryton a smyčce soubor objednal u svého dvorního skladatele Ondřeje Kyase právě pro tento koncert. Původně šlo o krátké liturgické texty, zpívané v posledním předvánočním týdnu před chvalozpěvem Panny Marie z Lukášova evangelia. Právě radostný Magnificat Ondřeje Kyase koncert také uzavírá. Vprostřed je zařazena Sonata da chiesa Petera Grahama, skladba čistě instrumentální a v tomto ohledu kontrastní k dílům Kyasovým.
O antifony navazují na předchozí Kyasovy duchovní skladby pro soubor (Stabat Mater, Magnificat, Te Deum laudamus). Tentokrát však místo sboru zaujme jediný sólista, výjimečný barytonista Roman Hoza (člen Národního divadla v Brně). Roman Hoza ještě v době svých studií nastudoval hlavní roli v diversní inscenaci opery Palackého truchlivý konec brněnského skladatele Miloše Štědroně. V roce 2016 pak s Lucií Kašpárkovou uvedl v premiéře Madrigaly Ondřeje Kyase.
Sonata da chiesa brněnského skladatele a učitele Janáčkovy akademie múzických umění Jaroslava Šťastného alias Petera Grahama pochází z roku 1997. Do určité míry inspirována barokními chrámovými sonátami, její motivy i stavba však nejsou ovlivněny jen barokem. Grahamovo dílo představuje současnou podobu čistě instrumentální kompozice vhodné do dlouhé chrámové akustiky, do duchovního prostoru. Odráží v mnohém obraty v hudebním myšlení v reakci na poválečnou avantgardu, nebojí se jemnosti, prostoty ani vlídnosti.
„Sonata da chiesa je pokusem o naplnění chrámového prostoru hudbou, jaká by se tam podle mých představ mohla hodit. Snažil jsem se v ní o vystižení „ducha baroka“ – nikoliv jako historického jevu, ale v původním smyslu (barocco = perla neobvyklého tvaru). […] Ve skladbě pracuji sice s některými historickými hudebními prostředky, ale používám je svým způsobem. Tato hudba je tedy podivně pokroucená, svíjející se mezi protiklady nebe a pekla, sžíraná touhou, poháněná vášní, je krutě bezohledná i trpící úzkostí, je v ní pýcha i pokora, údiv i pokání.“
Peter Graham
Po pozoruhodné, emotivní a dosud nejrozsáhlejší skladbě (z hlediska délky i obsazení) Stabat Mater z roku 2010, zhudebnil Ondřej Kyas pro další z chrámových koncertů Ensemble Opera Diversa Mariin chvalozpěv z Lukášova evangelia. Ve skladbě, premiérované roku 2012, zároveň autor užil několik motivů ze stejnojmenné, o třináct let starší skladby. V soudobé tvorbě se jen málokdy objeví skladba tak radostného charakteru a plná energie.
„Jednovětá kompozice Magnificat svým rozčleněním odpovídá struktuře zhudebněného textu; její průběh se vyznačuje spíše plynulými oblouky než prudkými přeryvy. Orchestrální mezihry předznamenávají či „dotahují“ gradačně stavěné sborové fráze, jejichž melodika (a nepravidelná rytmika) je volně inspirována gregoriánským chorálem. V několika momentech se tím skladba vědomě přibližuje tvorbě estonského skladatele Arvo Pärta (kterou jsem měl příležitost několikrát poznat nejen jako posluchač, ale i interpret).“
Ondřej Kyas
foto: Filip Dufka
Peter Graham je umělecký pseudonym soudobého českého skladatele Jaroslava Šťastného-Pokorného (1952). Na brněnské konzervatoři vystudoval obory hra na varhany u Josefa Pukla a skladbu u Bohuslava Řehoře. Ve studiích pokračoval na JAMU, kde byl žákem Aloise Piňose. Za svoji absolventskou skladbu, Trojkoncert pro lesní roh, housle, klavír a orchestr (1980), byl oceněn ve skladatelské soutěži na JAMU a také v soutěži Ministerstva kultury ČSR. Po dokončení studií prošel řadou zaměstnání spjatých s hudbou, byl např. rozhlasovým hudebním režisérem. V současné době působí jako pedagog na Katedře kompozice, dirigování a operní režie JAMU. Podílí se na dramaturgii Expozice nové hudby, mezinárodního festivalu soudobé hudby v Brně. Jeho díla se setkala s úspěchem v mnoha evropských zemích i v USA. V roce 1993 byl za svoji komorní kantátu Der Erste na texty Franze Kafky oceněn třetí cenou v mezinárodní soutěži festivalu Musica Judaica v Praze. Sám Graham o své hudbě říká, že „roste jako dříví v lese“. Hudbu píše kvůli hudbě samotné a dodává: „Jsem to, co vytvářím.“
Ondřej Kyas (1979) se pohybuje na rozhraní různých žánrů, v rámci Ensemble Opera Diversa se profiloval především jako vynikající autor minioper i dosud pěti celovečerních kusů, vždy ve spolupráci s druhým zakladatelem Ensemble Opera Diversa, libretistou Pavlem Drábkem. Nepřehlédnutelná či spíše nepřeslechnutelná je jeho kompoziční zkušenost a dovednost ve zhudebnění jakéhokoli textu. Jakkoli je Kyasova hudební tvorba zcela současná, zůstává přístupná, srozumitelná a nezříká se emotivní roviny. Klíčovým autorovým dílem je v tomto směru jeho celovečerní zhudebnění středověké sekvence Stabat Mater, v menším obsazení pro sbor a smyčce později zhudebnil také kantikum Magnificat a hymnus Te Deum laudamus. Pro orchestr Ensemble Opera Diversa napsal také několik čistě instrumentálních skladeb (Komorní symfonie, Melodie, Introitus). Na objednávku britského Ensemble 10/10 napsal klavírní kvintet Strange Kind of Happiness, premiérovaný v roce 2012 v Liverpoolu. Pro hobojistu Viléma Veverku a Ensemble Opera Diversa orchestroval Suitu pro hoboj a klavír Pavla Haase. Na festivalu Janáček Brno 2018 zazní v podání Ensemble Opera Diversa jeho úprava Janáčkovy opery Šárka (verze 1887).
Barytonista Roman Hoza absolvoval brněnskou JAMU u Zdeňka Šmukaře a roční stáž na Universität für Musik und darstellende Kunst ve Vídni ve třídě Margit Klaushofer. Zúčastnil se řady interpretačních kurzů, mj. u G. Beňačkové, H. Deutsche, P. Dvorského, T. Krauseho, Ch. Ludwig, A. Plachetky a dalších. Je laureátem několika mezinárodních soutěží včetně Mezinárodní pěvecké soutěže Antonína Dvořáka v Karlových Varech 2015 (2. cena v kategorii Junior a 1. cena v kategorii Píseň). V roce 2011 debutoval v Národním divadle Brno jako Papageno (Papageno hraje na Kouzelnou flétnu) a dále se zde představil v roli Konečného (Janáček: Osud). V operním studiu Deutsche Oper am Rhein Düsseldorf/Duisburg nastudoval v letech 2015 až 2016 řadu menších i větších repertoárových rolí (Marullo, Silvano, Morales, Papageno pro děti ad.). V roce 2016 hostoval v Národním divadle v Praze v roli Figara (Figarova svatba) a v Národním divadle moravskoslezském v Ostravě v titulní roli Thomasova Hamleta. Spolupracuje s řadou souborů specializujících se na historicky poučenou interpretaci staré hudby (Collegium 1704, Cappella Mariana, Czech Ensemble Baroque, Musica Florea, Ensemble Inégal a Opera Diversa). Od sezony 2016/2017 je sólistou Janáčkovy opery Národního divadla v Brně. V roce 2013 zhostil hlavní role v diversní produkci vlastenecky neuctivé opery Miloše Štědroně Palackého truchlivý konec.
Tisková zpráva:
Program koncertu ke stažení:
Koncert se uskutečňuje za finanční podpory Ministerstva kultury a statuárního města Brna.
