koncerty Ensemble Versus a Capella Ornamentata

12. října 2018, 19.00, kostel J. A. Komenského zvaný Červený, Brno

14. října 2018, 19.00, kostel Zvěstování Páně (u kapucínů), Olomouc

Hudba pro olomouckého biskupa Stanislava Pavlovského 

Missa Super Undique flammatis Jakoba Handla Galla a jeho současníků

Ensemble Versus a Capella Ornamentata

Vladimír Maňas a Richard Šeda – umělečtí vedoucí

více zde

Program

Nicolaus Zangius: Exultate iusti à 6 (instrumentální)

Jacobus Handl Gallus: Undique flammatis à 7

Gaudeamus omnes in Domino (chorál)

Jacobus Handl Gallus: Missa Super Undique Kyrie, Gloria à 7

Giacomo Finetti: Ecce tu pulchra es à 6

Nicolaus Zangius: Tota pulchra es à 6

Jacobus Handl Gallus: Missa Super Undique Credo à 7

Giacomo Finetti: Ab initio et ante saecula creata sum à 2

Nicolaus Zangius: Jesu dulcis memoria à 6

Nicolaus Zangius: Deus misereatur nostri à 8

Ave Maria (chorál)

Jacobus Handl Gallus: Missa Super Undique Sanctus à 7

Giacomo Finetti: Laudate pueri Dominum à 6

Nicolaus Zangius: Ego flos campi à 6

Jacobus Handl Gallus: Missa Super Undique Agnus à 8

Nicolaus Zangius: Exultate justi in Domino à 6

 

Když byl v roce 1579 zvolen olomouckým biskupem Stanislav Pavlovský (z. 1598), dostala rudolfínská Morava do svého čela skutečného knížete a načas se přinejmenším uklidnila situace na olomouckém biskupském stolci. „Řekl Bůh, budiž mír“, jak se zpívá v oslavném motetu Jacoba Handla Galla (cca 1550–1591) Undique flammatis, které k této příležitosti vzniklo a je dnes prvním známým Handlovým tiskem. Neobvyklou sedmihlasou sazbu Handl zachoval i ve stejnojmenné mši, v níž jsou jednotlivé hudební motivy moteta rozpracovány. Missa Super Undique flammatis vyšla v rámci prvního Handlova hudebního tisku (Selectiores quaedam missae, Praha 1580). V pěti částech mešního ordinaria zajímavým způsobem použil pasáží (začátek moteta se tak stal začátkem téměř všech částí mše) i motivů původní skladby. Radostné zvolání budiž mír použil například v části Credo u textu A stal se člověkem, závěrečnou polyfonní pasáž  prchni ohni pro text sestoupil z nebe a především pro závěr každé části (Amen).

Skladatel Handl Gallus i biskup Pavlovský se nejpozději roku 1579 setkali právě v Brně. O skladatelových kontaktech s městem svědčí skutečnost, že moteto Undique flammatis na sklonku roku 1580 věnoval také brněnské městské radě a dle radních účtů za to obdržel odměnu pět zlatých.

V letech 1580–1585 zastával Handl funkci kapelníka olomouckého biskupa, s níž se pojí mnoho dosud nevyřešených otázek. Například: kromě Handla je doloženo jen velmi málo jmen dalších hudebníků. Navíc tenorista Michael Restel, stejně jako Handl původem z Kraňska (Carniolus), pobýval u dvora poměrně krátce (1580–1581). V těchto případech, stejně jako později v souvislosti s odchodem Handlova nástupce Ostermaiera, jsou hudebníci označeni jako členové biskupské kaple. Ojediněle se v této době zmiňuje i biskupský kantorát, pro nějž Pavlovský usiloval získat jednoho chlapce, kterýž diškant zpívá. Hudebníci kaple ani kantorát nebyli, stejně jako biskupský dvůr, pevně spojeni s jediným místem. Přibližně posledních pět let života strávil Handl Gallus v Praze jako ředitel kůru malého kostela sv. Jana v břehu na Starém Městě Pražském. Věnoval se však velmi intenzivně také vydávání svých skladeb, což neustalo ani po jeho smrti, mimo jiné také zásluhou jeho bratra Jiřího. Jiřík Handl je pak znám i z kulturních dějin města Olomouc, kde působil jako tiskař na přelomu 16. a 17. století. Velké množství tiskem vydaných skladeb učinilo z Handla jednoho z nejuváděnějších autorů předbělohorské epochy.

Téměř neznámým oproti Handlovi zůstává zatím skladatel německého původu Nicolaus Zangius, který na počátku 17. století navázal úzké kontakty s pražským císařským dvorem, ale i s rody Lichtenštejnů a Žerotínů. Když se v lednu 1604 stal Karel z Lichtenštejna moravským zemským hejtmanem, povolal do svých služeb Zangia jako svého kapelníka s ročním platem 200 zlatých. Pověřil jej též nákupem hudebnin a hudebních nástrojů (objednaných z Benátek) ve Vídni. Zároveň musel Zangius vybudovat celý soubor, takzvanou muziku. Nejpozději v listopadu 1604 už byla na zámku v Lednici připravena místnost pro deset až dvanáct hudebních tovaryšů, trubačů, kteří však ovládali i hru na další nástroje. Reprezentativní ansámbl čítající přibližně 14 až 15 hudebníků bohatě dostačoval pro potřeby produkce světské instrumentální hudby, četných intrád a dalších skladeb.

V červnu roku 1612 se Zangius stal kapelníkem na hohenzollernském dvoře v Berlíně. Do Berlína s ním přišli čtyři trubači z Prahy, v následujícím roce bylo přijato dalších 24 nových hudebníků a v letech 1614–1616 je na berlínském dvoře doložen jako host také lichtenštejnský trubač Mikuláš Rašek. Zůstává záhadou, proč Zangius zemřel někdy v první polovině června 1617 v Olomouci.

Z děl zmíněných skladatelů je sestaven program, připomínající mešní bohoslužbu. Handlovy skladby se provozovaly ještě dlouho po autorově smrti, takže zaznívaly i vedle stylově mladších děl. Svou jedinou sbírku motet vydal Zangius roku 1612 ve Vídni a věnoval jí Hynkovi mladšímu Bruntálskému z Vrbna. V Zangiových motetech často probleskuje téměř až nástrojová sazba, oproti Handlovi i poněkud jiný zvukový svět. Ve stejné době však začíná na Moravu pronikat i radikální rané baroko: v biskupském městě Příboře se mezi hudebninami kůru nalézala sbírka Giacoma Finettiho (z. 1631), z níž byly pro tento program vybrány tři skladby pro dva sopránové hlasy a basso continuo.

 

 

Spojení komorního sboru, který se dlouhodobě věnuje repertoáru 16. a raného 17. století, a renomovaného profesionálního ansámblu renesančních dechových nástrojů s doprovodem continua dává zaznít málo známým skladbám přelomu 16. a 17. století v nebývalé pestrosti, různosti kombinací hlasů a nástrojů. Společné projekty se tak vracejí k původní praxi vzájemné zastupitelnosti jednotlivých melodických linek. Cinky, trombóny a dulcián hrají z partů jednotlivých zpěváků, v jiných skladbách naopak obsazují hlasy zcela samostatně. Vícesborová tvorba, kvetoucí tehdy jak v Benátkách, tak také ve střední Evropě, s touto proměnlivostí počítá a přímo k ní vybízí.

Ensemble Versus (komorní sbor pro duchovní hudbu, Brno), vedoucí Vladimír Maňas

Capella Ornamentata (soubor starých nástrojů pro intepretaci hudby 16. a 17. století), umělecký vedoucí Richard Šeda

Richard Šeda, Vlastimil Kovář – cinky

Stanislav Penk, Pavel Novotný, Ondřej Sokol – trombóny

Eva Kalová – housle

Michaela Bieglerová – dulcian

Tereza Pavelková – theorba

 

Ensemble Versus vznikl v roce 2003 jako komorní sbor studentů Filozofické fakulty Masarykovy univerzity, od roku 2009 je součástí brněnského sdružení hudebníků Ensemble Opera Diversa. Sbor založil a vede Vladimír Maňas. Repertoár sboru je soustředěn na duchovní hudbu 16., 20. a 21. století. V tematických programech duchovní hudby 16. a 17. století vystupuje častěji s ansámblem dechových nástrojů Capella Ornamentata (umělecký vedoucí Richard Šeda). V roce 2017 ve spolupráci právě s tímto souborem vydal své první CD, věnované dílu pozdně renesančního skladatele Nicolause Zangia.

Kromě vlastních vystoupení se soubor podílel na větších, vokálně-instrumentálních projektech: provedení Requiem W. A. Mozarta a A. Salieriho (dir. Andreas Kröper) s orchestrem Concertino notturno Praha a sólisty v rámci Smetanovských dnů Plzeň v únoru 2009, tehdy v počtu dvanácti zpěváků. Spolu s orchestrem Ensemble Opera Diversa (EOD), sborem Vox Iuvenalis a sólisty (dir. Jan Ocetek) provedl v premiéře Stabat Mater Ondřeje Kyase. Pod vedením Andrease Kröpera se v září 2010 podílel s orchestrem EOD na novodobé premiéře Gratulační kantáty Antonia Salieriho v Náměšti nad Oslavou. V červnu 2012 se podílel společně s orchestrem EOD na premiéře kantáty Duše pout Emilíe Hany Škarkové a Magnificat Ondřeje Kyase, a to pod taktovkou Tomáše Krejčího. Na dalším chrámovém koncertě v říjnu 2014 za řízení Gabriely Tardonové se Ensemble Versus podílel na premiérovém uvedení Chrámového koncertu Petera Grahama a Te Deum laudamus Ondřeje Kyase. V roce 2018 vystoupil sbor poprvé se souborem historických nástrojů Musica figuralis (dir. Marek Čermák), s nímž v novodobé premiéře uvedl řadu skladeb druhé poloviny 18. století.

 

Hlavním posláním souboru Capella Ornamentata je autentická interpretace převážně duchovní hudby 16. a 17. století a prezentace v České republice zatím méně známých dechových nástrojů jako je cink, barokní pozoun, dulcian a dalších. Jeho členové působí v renomovaných českých i zahraničních souborech staré hudby. Má na svém kontě řadu prestižních vystoupení v České republice i v zahraničí a do svých projektů zve zahraniční hudebníky. V letech 2010 a 2016 se Capella Ornamentata prezentovala v programu České televize v pořadu Terra musica.