Operní fraška podle Ludvíka Kundery. Přizpůsobivý jako Chameleon byl ministr osmi vlád, francouzský politik v období francouzské revoluce a napoleonského režimu, Joseph Fouché.
- Libreto: Miloš Štědroň
- Hudba: Miloš Štědroň
- Dirigentka: Gabriela Tardonová
- Režie: Tomáš Studený
- Asistent režie: Marek Mokoš
- Scénografie: Sylva Marková
Osoby a obsazení
- Kašpárek: David Vonšík
- Joseph Fouché: Aleš Janiga
- Ludvík XVI. a Ludvík XVIII.: Aleš Procházka
- Robespierre: Jiří M. Procházka
- Talleyrand: Michal Marhold
- Barras: Jiří M. Procházka
- Napoleon: Michael Robotka
- Josefina: Kristýna Vylíčilová
- Hanák 1: Michael Robotka
- Hanák 2: Aleš Procházka
- Vévodkyně z Angoulême: Michaela Baladová
NOVÝ CHAMELEON ANEB JOSEPH FOUCHÉ V NASTUDOVÁNÍ ENSEMBLU OPERA DIVERSA
Rozhovor s Milošem Štědroněm, dotazovala se Pavlína Lolloková
Představení Chameleon aneb Josef Fouché vzniklo v roce 1984 pro Divadlo na provázku v tvůrčím týmu Miloš Štědroň, Ludvík Kundera, Petr Oslzlý a Peter Scherhaufer. Hra byla uvedena s přízviskem „nová opera“. Co si pod tímto podtitulem předsta- vit za hudebně-divadelní tvar?
MŠ: „Nová opera“? To vymyslel neexpresionistický režisér Peter Scherhaufer. Rozhodl se, že to bude opera, ačkoliv Provázek měl ke kvalitám operního provozu dost daleko v soubo ru byli ovšem někteří kvalitní zpěváci – Bittová, Loubalová, Donutil, Hegner, Maděrič. Pro mě to přes veškeré úsilí byly „jen“ operní a muzikálové scény. Teď by to mohlo být jinak.
Děj opery se točí kolem Velké francouzské revoluce a postavy Josepha Fouchého. Mohl bys prozradit, o čem pojednává, co jste chtěli touto hrou sdělit?
MŠ: Joseph Fouché prochází jako ministr policie mnoha zcela rozdílnými vládami a je tak důkazem toho, že kdo si nic nemyslí, je asi nejvhodnější pro udržení moci. Je to ovšem složitější – Fouché a Talleyrand jako dva protipóly opery jsou různými konglomeráty dobových situací – Fouché je ve skrytu duše jakobín, sází na vytrvalost a úžasnou píli, bu- duje systematicky kartotéku všech důležitých osob, chce na každého vědět co nejvíce – Talleyrand jako šlechtic odmítá práci, chce se bavit, ovládat intrikami, mocí i lstí – jeho protivník se s ním z pochopitelných důvodů musí přechodně spojovat. Lidské vlastnosti jsou stejné, politické nálepky a akcenty se dobově mění…
Dá se říct, zda je to opera historická, či historií pou- ze inspirovaná? Z jakých zdrojů jste při tvorbě vy- cházeli?
MŠ: Není to historická opera – je to tragikomická fraška – tak označila literární věda Nestroyovy hry. Dalo by se uvažovat o tom, že to byla především cesta druhého Chameleona. Ten první s rozhodujícím libretistickým podílem Ludvíka Kun- dery byl více ovlivněn Zweigovou knihou o Fouchém – současně se braly v úvahy mnohé další vědecké i beletristické tituly. Tentokrát jsem do libreta zasahoval a připisoval nové marginální vrstvy (postava Kašpárka) a krátil staré.
A čím ses inspiroval při skládání hudby?
MŠ: V programu k původní inscenaci uvádíš, že se tam objevují dobové motivy, ale třeba i folk. Celá opera hudebně vyrůstá z Marseillaisy – písně, která zvedla masy k revolučním proměnám.
Využívám ji k agresi, patosu, ale i k smutku nad tisíci zma- řených životů. Jinak jde o polystylovou operu – v původním Chameleonovi byla více v popředí scéna pádu jakobínů jako skutečného vrcholu revoluce – ta je v novém Chameleonovi redukována. Dřív tam proto byl i folk a pískání, jako projev, který měl jakobíny ukázat jako skupinu nejvíce hájící zájmy lidu.
Současný Chameleon kombinuje historické styly se všudypřítomným banalissimem – mým oblíbeným prostředkem, jak všemu nastavovat zrcadlo výsměchu…
Příběh o bezpáteřním, přizpůsobivém „chameleonovi“ musel v době svého vzniku, v osmdesátých letech, hodně rezonovat v tvůrcích i publiku. Nacházíš nějaké paralely i s dneškem?
MŠ: Chameleon je skoro stejně aktuální v každé době – míří až ke genetické podstatě lidství a obávám se, že tyto projevy etologové shledali už i u primátů – např. u šimpanzů. Co je člověk člověkem a působí v něm něco jako gen agresivity, bude v něm i gen pitvoření, předstírání a chameleonství…
V roce 1984 jsi psal party pro konkrétní herce Divadla na provázku, s využitím operní, zpěvoherní formy až kramářské písně. Rozhodl ses udělat pro nynější nastudování pěvci a hráči Ensemblu Opera Diversa v roce 2015 nějaké úpravy?
MŠ: Úpravy jsou značné – je to nová opera napsaná nad starou partiturou zcela znovu – i když jsem něco málo zachoval, každopádně jsem to zapsal znovu a samozřejmě více nebo méně jinak.
Muzikolog a skladatel Miloš Štědroň se narodil 9. února 1942 v Brně do hudební rodiny. Po maturitě na gymnáziu vystudoval bohemistiku a muzikologii na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity (tehdy Univerzita Jana Evangelisty Purkyně). Rok studoval skladbu u Zdeňka Blažka na brněnské konzervatoři, později skladbu a hudební teorii na JAMU u Aloise Piňose, Miloslava Ištvana, Ctirada Kohoutka a Jana Racka. Během postgraduálního studia se věnoval elektronické a technické hudbě. Vedl Malé divadlo hudby, brněnské kulturní dění ovlivňoval nejen jako tvůrce, ale také svým zásadním dramaturgickým přínosem. Muzikologické bádání soustřeďuje do velké míry na život a dílo Leoše Janáčka, spolu s Leošem Faltusem rekonstruoval několik jeho nedokončených děl. Ve skladatelském díle se silně odráží jeho hluboké porozumění pro techniky staré i nové hudby, osobitý jazyk dotváří řada dalších vlivů (jazz, folklór) a především odpor k patosu.
V červnu 2012 uvedl Ensemble Opera Diversa na dvorku před Janáčkovým domkem v Brně operu Věc Cage aneb Anály avantgardy dokořán Iva Medka, Aloise Piňose a Miloše Štědroně; poslední ze skladatelů je také autorem libreta. Spolupráce skladatele s Diversou vyústila v polovečerní operu Palackého truchlivý konec na námět Huberta Krejčího, uvedenou v roce 2013. Ve stejném roce také orchestr Ensemble Opera Diversa v premiéře provedl pro něj napsanou skladbu …or not to be.
Kromě koncertů a divadelních představení je hudba Miloše Štědroně stále přítomná také pro ty, kdo zamíří či zabloudí do kostnice pod kostelem svatého Jakuba v Brně. Dílo Sub terra (Pod zemí) vzniklo zčásti jako montáž starších skla- deb, v úzkých chodbách podzemního labyrintu plného kostí však rezonuje podivuhodně silně.
