PICKELHERING 1607

Pickelhering 1607 aneb Nový Orfeus z Bohemie (2007)
Kratochvilná opera – Motto: „Tak můžem? – Můžeme. Vždycky můžem!“

  • Libreto: Pavel Drábek
  • Hudba: Ondřej Kyas
  • Dirigentka: Gabriela Tardonová
  • Režie: Tomáš Studený
  • Scénografie: Sylva Marková

Osoby a obsazení (aktuální obsazení 25. 6. 2014) Slavata (baryton): Aleš Janiga Lucie (soprán): Lucie Kašpárková Jahoda (baryton/bas): Jiří Miroslav Procházka Kašpar (tenor): Jakub Tuček Green (bas): Jan Šťáva Reynolds (baryton): David Vonšík Dóra (mezzosoprán): Lucie Hilscherová Klofáš (baryton): Ondřej Kyas Šmerda (tenor/kontratenor): Petr Pytlík

Komorní orchestr archi (4-3-2-1-1), fl, ob, cl, fg, trbn, perc, cemb

Technické a provozní informace – hrací prostor minimálně cca 8 x 8m, na něm podium min. 4 x 4m vysoké min. 40cm, dřevěná lavice, za podiem, židle pro účinkující – jednoduché osvětlení (min. přívod el. 220/6x500W) – orchestr v prostoru vedle podia. (min. židle, přívod el. 220/18x20W) – elevace pro obecenstvo (u vyššího podia není nutná) – délka opery: cca 80 minut (představení má přestávku) .

Pickelhering 1607 vznikl při příležitosti 400. výročí vzniku první opery, Monteverdiho Orfea, a je poctou anglickým kočovným komediantům. Opera je každoročně reprízována a našla si již mnoho příznivců. Uváděna bývá často i open-air, v prostorách, které samy o sobě vytvářejí kulisu pro její historický námět, např. na nádvoří Domu Pánů z Kunštátu v Brně, na zámku v Náměšti nad Oslavou anebo Mikulově. Příběh volně pracuje s historickými reáliemi i postavami a rozvíjí svou vlastní zápletku, v níž nechybí mi­lostný konflikt. Skladba se drží tradičního formálního členění na uzavřená čísla a v ději jsou jímavá ariózní zastavení. Operou provází komické postavy dvou strážných alias českých čertů, Klofáše a Šmerdy (baryton a kontratenor), kteří v krátkých forbínách koření jednotlivé situ­ace hry svým naivním a zároveň prorockým humorem. Všechno je inscenováno při­znaně, v duchu scénického minimalismu a herec­kého maximalismu kočovných kome­diantů. Jde především o to, pobavit diváky vytříbeným vtipem; slovy principála anglic­kých komediantů Greena: „…jde o to, aby nás spolkli celé a zůstala jen chuť, jen poži­tek, jen vkus.“ Pickelhering komická postava v kusech anglických a holandských kočovných hereckých skupin v 17. stol., výraz znamená také „nasolený sleď slaneček“.

Děj opery (Jindřichův Hradec, zjara roku 1607) Prolog – Angličtí komedianti Green a Reynolds a zpěvačka Dóra před branami.

  1. část – Slavata se svým rádcem Jahodou chystají oslavy výročí sňatku. Slavatova žena Lucie je zaujatá příchodem anglických herců, které chce Slavata nechat na oslavách hrát a pověří mladého Kašpara, aby se o slávu postaral. Kašpar tajně usiluje o Luciinu lásku.
  2. část – Komedianti sehrají na ukázku italskou komedii.
  3. část – Slavata si před odjezdem z města přeje, aby při oslavách herci sehráli nějakou novinku, hru v novém zpívaném žánru o Orfeovi. Kašpar se vnutí do titulní role.
  4. část – Přípravy hry. Jahoda podezírá Lucii z důvěrného chování vůči Reynoldsovi. Kašpar je zasvěcován do hereckého umění. Dóra pochybuje o smyslu hereckého života. Jahoda jí nabízí zázemí, Kašpar lásku.
  5. část – Slavata po návratu zuří kvůli údajnému sblížení Lucie s hercem. Zasáhne uprostřed hry a nechá komedianty i s Kašparem vyhnat za hradby. Dóra se rozhodne zůstat u Jahody.

Epilog – Komedianti opět před hradbami. Kašpar odchází s herci na další štaci.