SPOLEČNÁ SMRT MILENCŮ V ŠINAGAWĚ

Společná smrt milenců v Šinagawě (2009)

Lyrická komorní opera na hraně života a moře – Motto: „Má paní je teď motýl, který snil, že je má paní. Kolik jí zbyde z motýla, až křídla spánku ztratí?“

  • Libreto: Pavel Drábek
  • Hudba: Ondřej Kyas
  • Režie: Tomáš Studený
  • Dirigent: Tomáš Hanák
  • Scénografie: Sylva Marková
  • Choreografie: Hana Košíková

Osoby a obsazení (premiéry 17. 2. a 3. 3. 2009 na festivalu Opera 2009) Hanako (soprán): Lucie Kašpárková Služka (soprán): Jana Chocholatá Pán (baryton): Aleš Janiga Sluha (tenor): Jakub Tuček Vypravěč (bas/baryton): Martin Šujan Vypravěč – alter ego (pohybová role): Hana Košíková

Komorní orchestr vln 1, vln 2, vln 3, vla, vcl, fl, ob, fg, perc, el. guit/keyb

Technické a provozní informace – hrací prostor/jeviště: min. 7 x 7m – prostor pro orchestr (buď po straně, nebo v orchestřišti) – scénická dekorace smontovaná z dřevěných lávek a kovových podstavců, max. výška 70cm, + dekorace z bambusu ve tvaru T ukotvená k zemi (kovový stojan) – scénické osvětlení – elevace pro obecenstvo – délka opery: cca 70 minut

Společná smrt milenců v Šinagawě znamenala důležitý moment ve směřování Ensemblu Opera Diversa. Vedle autorského počinu se začíná prosazovat výrazněji i jevištní tvar a inscenace je propracovaná po scénografické, režijní, herecké a pohybové stránce. Postavy příběhu se pohybují v úzce vymezeném spletitém prostoru visutých lávek, které připomínají jednak omezenost pevně konvencemi určeného života, jednak i hrany, na kterých se jednotlivé osudy pohybují. Charakteristickým prvkem libreta a potažmo i hudby je určitá úsečnost či těkavost v řeči samé i v dějové a situační struktuře příběhu, a zároveň velmi křehká a obrazná symbolika a metaforika. Příběh – podobně jako vzpomínky, myšlenky i sny – se skládá ze střípků, které zacelujeme do souvislých významů až teprve tehdy, kdy souvislé významy k něčemu potřebujeme.

Obsah opery Bývalá kurtizána Hanako se rozhodne skoncovat se svým dosavadním životem. Netuší však, jakou zlobu tím vůči sobě vyvolá. Pán, jenž si ji vydržoval, je tak uražen jejím odmítnutím, že jí usiluje o život. Mimoděk ho donutila uvědomit si, jak je na ní citově závislý, aniž si to kdy připouštěl. Služka ji začne nenávidět, protože doposud se cítila morálně lepší a zároveň nepostradatelná, a svým rozhodnutím jí Hanako vnáší do života zmatek a převrací její uspořádání. Sluha, který byl pasivním otrokem Pánovy vůle, v sobě nalezne sílu se vzepřít a uniknout pro zdánlivou slabost – nedokáže vraždit. Při závěrečném střetu se Pánova zloba rozplyne, když obdrží zprávu o smrti své sestry. Služka sice zůstává zlostná, avšak nemá už pro svůj hněv oporu. Hanako a Sluha spolu nakonec odplouvají.