Město jako hudba (Novák, Emmert, Kyas)

EOD_Mesto_jako_hudba02_bannerOPPremiéra 26. května 2014 v Redutě.

Orchestrální program se dvěma premiérově uvedenými díly.

Koncertem na sklonku května pokračuje Ensemble Opera Diversa ve svém projektu Město jako hudba u příležitosti Roku české hudby 2014. Třicet let od úmrtí jednoho z nejvýznamnějších skladatelů spojených s Brnem, Jana Nováka (1921–1984) bude tentokrát připomenuto uvedením jeho dvou půvabných skladeb, které koncert ohraničují. V raném cyklu na texty z Písně písní Carmina Sulamitis se jako sólistka představí mezzosopranistka Lucie Hilscherová. Neméně se k májové náladě vedle této milostné poezie hodí také jarní tance, tedy Novákovo pozdní dílo Choreae vernales v autorské orchestrální verzi.

V rámci květnového koncertu uvádí Ensemble Opera Diversa také ve světové premiéře díla dvou současných autorů, jejichž životy a tvorba jsou do značné míry spojeny s Brnem. V Koncertu pro altovou příčnou flétnu Františka Emmerta se jako sólistka představí Kristina Vaculová. Druhým premiérovým dílem je Noční vlak, hudební báseň pro smyčcový orchestr, flétnu a klavír kmenového skladatele Ensemble Opera Diversa Ondřeje Kyase.

Pokračování orchestrální řady Město jako hudba s díly Jana Nováka, Františka Emmerta a Ondřeje Kyase, které proběhlo v pondělí 26. května v Redutě, recenzoval Boris Klepal na webu Zápisník zmizelého a Ján Podracký na portálu Operaplus.

Program

Jan Novák: Choreae vernales pro flétnu a komorní orchestr

František Emmert: Flauto contralto concerto (premiéra)

(přestávka 15 minut)

Ondřej Kyas: Noční vlak, sound-poem pro smyčcový orchestr, flétnu a klavír (premiéra)

Jan Novák: Carmina Sulamitis pro mezzosoprán a komorní orchestr

IMG_4693


Účinkující

Orchestr Ensemble Opera Diversa

Kristina Vaculová, flétna

Lucie Hilscherová, mezzosoprán

dirigentka Gabriela Tardonová

 

 

Autorské komentáře k programu

Flauto contralto concerto 

Skladba je inspirována Vysočinou, krajem s bytostnou poesií chránící před zblouděním v citové a životní orientaci.
Zúčastňoval jsem se pěších tůr napříč krajem. Všude jsem nacházel pracovité, statečné a laskavé muže a ženy.
Provedení se ujala flétnistka Kristina Vaculová, která přirozeně ovládá škálu jemných, čistých nuancí a tónovou barevnost.
Názvy pěti vět nejsou samostatné, ale vzájemně splývají v jeden celek touhy, čistoty a krásy Vysočiny.

František Emmert

„Noční vlak“, sound-poem pro smyčcový orchestr, flétnu a klavír

Rozčarován z dosavadních pokusů o novou skladbu jsem seděl večer ve své pracovně, když se zvenčí ozval vzdálený zvuk projíždějícího vlaku. Okamžitě jsem si vzpomněl na báseň mého oblíbeného spisovatele Michala Ajvaze „Noční vlak“ (ze sbírky „Vražda v hotelu Intercontinental“) a její vstupní verš: „Rachocení vzdáleného vlaku v noci je nejkrásnější hudba, kterou znám.“ Možná jsou tato slova pro hudebního skladatele čímsi jako přiznáním porážky, ale mně v tu chvíli otevřela nové možnosti. Během pár dnů jsem promyslel metodu, pomocí níž jsem převedl Ajvazův text do zvukové sféry. Tato metoda – velmi obecně řečeno – spočívala ve vyvažování aleatorních systémů (tónový výběr) a „přirozené“ autorské invence. Báseň mi posloužila také jako strukturní model: má vlastně formu litanie, přičemž výše zmíněná úvodní věta báseň také uzavírá. Je zde tedy úvod, po němž následuje devět vět svérázného „bolestného růžence“ (každá je uvedena sólovou flétnou): text popisuje v tragikomickém tónu poněkud absurdní životní strasti lyrického subjektu („kdykoliv se miluji s ženou, prochází zrovna ložnicí nějaká armáda“). Ze začátku si hudba zachovávala víceméně abstraktní ráz – je ovšem možné, že rychlé tempo a umanutě repetované noty mohou sugerovat obraz jedoucího vlaku – , v průběhu kompozice však význam textu začal stále silněji ovlivňovat hudební výraz, takže kupříkladu „výsměšný démonův vzkaz v křížovce“ je znázorněn (lehce naivisticky) pomocí pizzicatových glissand apod. Statický závěr pak přináší – zcela v ajvazovském duchu – cosi jako katarzi; zdá se ovšem, že jde především o slast rezignace. Problémy světa nadále přetrvávají, umění – v tomto případě „hudba“ projíždějícího vlaku – přináší pouze dočasnou úlevu a zapomnění. Jak jinak, chce se dodat.

Ondřej Kyas

O interpretech

IMG_4399Flétnistka Kristina Vaculová je absolventkou brněnské konzervatoře a Janáčkovy akademie múzických umění, kde studovala ve třídách MgA. Boženy Růžičkové a prof. Václava Kunta. Svá studia dále obohatila roční stáží na Hudební akademii Ference Liszta v Budapešti u prof. Zoltána Gyöngyössyho. Absolvovala mistrovské kurzy u Václava Kunta, Davida Formissana, Hansgeorga Schmeissera, Felixe Renngliho, Jánose Bálinta a workshopy např. u Carine Levine, Andráse Adorjána a Roberta Winna. Je laureátkou několika národních a mezinárodních soutěží, získala 2. cenu v národní soutěži konzervatoří ČR 2000, 1. cenu v mezinárodní soutěži Concertino Praga 2001, 1. cenu na mezinárodním festivalu Anglo Czechoslovak Trust v Londýně 2005 – kategorie dřevěných nástrojů, 1. cenu v národní flétnové soutěži In bona Fidae v Hlučíně 2007, 2. cenu v mezinárodní flétnové soutěži Friedricha Kuhlau v německém Uelzenu 2009 (kategorie sóĺo flétna), a tamtéž obdržela 1. cenu v kategorii flétnových trií a kvartet v r. 2011. Sólově vystoupila na mezinárodním festivalu Moravský podzim a na mezinárodním festivalu Petera Dvorského. Jako sólistka vystoupila s našimi předními orchestry, např. SOČR v Praze, Filharmonie Brno, Moravská filharmonie Olomouc, Filharmonie Bohuslava Martinů, Janáčkova filharmonie Ostrava, Komorní orchestr Bohuslava Martinů. Od ledna roku 2012 je členkou Filharmonie Brno.
IMG_4682Mezzosopranistka Lucie Hilscherová pochází z Hranic na Moravě. Absolvovala sólový zpěv (pod vedením Romany Feiferlíkové), psychologii a hudební výchovu na Pedagogické fakultě Západočeské univerzity v Plzni. Zpěv studovala také u Ursuly Schönhals na filozofické fakultě Technické univerzity v Chemnitz a v rámci pěveckých kurzů u Helen Donath, Hedwig Fassbender, Gabriely Beňačkové, Dagmar Peckové nebo Zlatice Livorové.
Je laureátkou pěveckých soutěží Cantilena Bayreuth, Musica Sacra Competiton v Římě a Mezinárodní pěvecká soutěž Antonína Dvořáka v Karlových Varech. Pravidelně hostuje v Národním divadle v Praze, Státní opeře Praha, Divadle J. K. Tyla v Plzni a Státním divadle v Košicích. Vystupovala pod taktovkou Libora Peška, Jiřího Bělohlávka, Helmutha Rillinga, Davida Porcelijna, Andrease Sebastiana Weisera, Leoše Svárovského, Petra Vronského nebo Petra Fialy. Spolupracovala např. s BBC Symphony Orchestra, Tokyo Metropolitan Symphony Orchestra, Radio-Sinfonieorchester Stuttgart des SWR, Bach-Collegiem Stuttgart, Poznaňskou filharmonií, Pražskou komorní filharmonií, Filharmonií Brno a Janáčkovou filharmonií Ostrava.
S Ensemble Opera Diversa uvedla v lednu 2011 v české premiéře Písně větru a krvi (Dziesmas vējam un asinīm, 1991) lotyšského skladatele Pēterise Plakidise, účinkuje v opeře Pickelhering 1607 aneb Nový Orfeus z Bohémie Pavla Drábka a Ondřeje Kyase a s velkým úspěchem se také zhostila sólového partu v cyklu Folk Songs Luciana Beria, kterým Ensemble Opera Diversa zahájil v říjnu 2013 své účinkování v Redutě.
IMG_4577Dirigentka Gabriela Tardonová (rozená Piszkaliková) pochází z Karviné. V pěti letech se stala členkou výběrového souboru Permoník. V roce 1998 promovala na Pedagogické fakultě Ostravské univerzity v oboru sbormistrovství a poté vystudovala dirigování na Janáčkově akademii múzických umění v Brně ve třídě Rostislava Hališky a Lubomíra Mátla. V roce 2002 se zúčastnila soutěžních dirigentských kurzů v Ostravě pod vedením Zsolta Nagye a stala se jejich vítězkou. V roce 2003–4 studovala v rakouském Grazu na Universität für Musik und darstellende Kunst v dirigentské třídě Martina Siegharta. V rámci tohoto stipendijního pobytu byla vybrána k aktivní účasti mezinárodního festivalu International Week konaném v Grazu, kde spolupracovala s univerzitním symfonickým orchestrem. Do velké míry se zaměřuje především na uvádění soudobé operní tvorby (Žirafí opera Markéty Dvořákové, MrTvá M. Dvořákové a Ivo Medka, opery Josefa Berga). Spolu s Tomášem Krejčím působí jako dirigentka orchestru Mladí brněnští symfonikové.
Od roku 2006 pravidelně spolupracuje se souborem Ensemble Opera Diversa, s nímž vedle koncertních projektů uvedla v premiéře opery dua Pavel Drábek | Ondřej Kyas Dýňový démon ve vegetariánské restauraci (2010) a Ponava: Zmizelé řeky (2013).