Dýňový démon ve vegetariánské restauraci

Gastronomický gesamtkunstwerk na pomezí Halloweenu a Dušiček

O opeře, v níž se na jevišti přímo odehrává a ztvárňuje kuchařská magie stvoření jídla, lze s mírnou nadsázkou říct, že doslova vznikla v kuchyni. Na jejím počátku stál totiž skutečně recept na dýňový pokrm, s nímž Pavel Drábek pracoval při psaní libreta. Příběh stejně jako jevištní dění jsou tak s technologií přípravy vegetariánského jídla v těsné symbióze. Autor libreta o opeře říká: „…šlo a jde o onen základní dar, o kterém se zpívá, který se urodí a který lze pak vařit, a podobně ten, který vzniká, když někdo hraje nebo zpívá pro posluchače, i ten který se pro diváka na jevišti vaří a nakonec se mu rozdá. A vlastně i ten dar, o němž zpívá Majitelová – odpuštění, blízkost, příslib tepla na zimu a zároveň příslib slunovratu…“

Dýňový démon si mezi diváky získal velikou oblibu a dočkal se četných repríz na mnoha zajímavých místech, např. v pražském Disku, La Fabrice, v Zadní synagoze na Třebíčském operním festivalu, v brněnském Domě umění, Kabinetu múz či Dělnickém domě v Brně-Židenicích. Za tři roky své existence se tahle opera stala něčím, co pro nás už neodmyslitelně patří k podzimu, jakýsi každoroční rituál loučení s létem. Zvláštností této férie je právě propojení osobité poetiky hudebního divadla souboru s nově se rozmáhající kulturou kulinářskou.

Světová premiéra 30. 10. 2010, Mozartův sál, Reduta, Brno
Obnovená premiéra 27. 11. 2025, Tržnice Brno

Obsah opery

Majitel vegetariánské restaurace se v entuziastickém zápalu rozhádá se svou ženou i Pinklem. Oba odchází a on nakonec usíná obklopen svým kuchyňským personálem. Do restaurace se vkrade Dýně a představí se Majiteli v podobě pohledné dívky z venkova a poblázní ho, načež celou restauraci zcela ovládne. S Dýňovým démonem se v boji utká Pinkl navrátivší se v podobě vymítače z Bayreuthu. Poselství múz a umění je však rozmetáno podbízivým songem Dýně. Nakonec ji porazí Majitelová pomocí kuchyňské magie, Dýně je přemožena – uvařena. Nastává vystřízlivění a smíření obou manželů, zatímco hotový pokrm je servírován publiku.

Fotografie z představení (27. 11. 2025)

Po patnácti letech

Opera Dýňový démon ve vegetariánské restauraci měla premiéru 30. října 2010 v Mozartově sále brněnské Reduty.
O jejích kvalitách svědčí, kromě kladného odborného ohlasu, především více než patnáct repríz, odehraných během
šesti následujících sezón na mnoha místech po republice. Např. v pražském Disku či La Fabrice, na Třebíčském operním
festivalu, na zámku v Náměšti nad Oslavou, na komorních scénách Zlínského a Plzeňského divadla J. K. Tyla či v městském divadle v Českém Krumlově. Nejčastěji se ale tento „gastronomický gesamtkunstverk“ objevoval pochopitelně v Brně, působišti Ensemblu Opera Diversa, a to v rozličných prostorách, jako Dům umění, Kabinet múz, Dělnický dům v Židenicích a především Divadlo Reduta na Zelném Trhu. Tam se hrálo v obou sálech, Mozartově, i divadelním.
Dnes po patnácti letech se vrací dýňová vegetariánská opera také příhodně na Zelný trh, ale ne do Reduty, nýbrž do
budovy Tržnice, která pro uvedení skýtá vhodné a zároveň nové, neprozkoumané podmínky, což umocňuje pocit,
že ačkoli jsme se vrátili svým způsobem k osvědčenému kusu, nic není samozřejmé, automatické, neřku-li rutinní.
V době pravidelného reprízování se pro nás tahle opera stala něčím, co neodmyslitelně patří k podzimu, jakýmsi
každoročním rituálem loučení s létem. Vykrystalizovala po interpretační stránce. Byli jsme sehraní a sezpívaní, aniž bychom se u toho při kuchyňské práci na jevišti pořezali, jako při premiéře, a nádobí nám padalo z rukou. Dnes, s bezmála desetiletým odstupem od poslední reprízy v listopadu 2016 se musíme sehrávat znovu. O trochu starší a zkušenější, a někteří dokonce úplně nanovo. Roli Majitelové po Haně Škarkové, která ze zdravotních důvodů opustila aktivní pěveckou dráhu, převzala Jana Vondrů a roli Pinkla nově nastudoval Michael Robotka, poněvadž kariéra Jakuba Tučka se také vydala trochu jiným směrem, a i když si ještě občas ke zpěvu odskočí, při zaneprázdnění v byznysu to už nejde skloubit pokaždé. Téměř kompletně se také obměnil a zeštíhlel ze sextetu na kvartet ansámbl pomocných kuchařů. Z nich zůstal jen Đjorđje Miljković, který v Brně po studiu na Masarykově univerzitě zapustil kořeny. K němu se nově připojili Tomáš Chloupek, ten s Diversou už spolupracoval ve Druhém městě a několika minioperách, a potom dva
úplní nováčci v Diverse, a sice Dominik Urbánek, student JAMU, který nedávno zabodoval coby operní naděje na Mezinárodní pěvecké soutěži v Karlových Varech a Tomáš Maliniak, coby zkušený představitel např. Budivoje (Dalibor)
nebo Mistra zednického (Tajemství) v Jihočeském divadle a současně působící ve sboru Janáčkovy opery.
I z jiného pohledu je to ale zvláštní pocit se vrátit s odstupem let k téhle opeře. Některé momenty vyznívají najednou
jinak, hlouběji a intenzivněji, tragikomičtěji, bolestněji… Asi kvůli tomu, co každý prožil, čím si prošel, jaké šrámy utržil.
Všechna ta témata: osobní, partnerská krize, pomíjivost života i hodnot, za které se někdy vášnivě až komicky bijeme v určitých fázích života, aby se pak ukázaly jako plytké a povrchní – nadcházející podzim, smír a nacházení pravé ceny věcí, vztahů a porozumění. Všechny ty vrstvy neobyčejně významově bohatého opusu se tak najednou zakousávají
hlouběji, a člověk inklinuje k čím dál méně okázalým vnějškovým efektům, ale o to intenzivnějšímu sdělení všech
obsahových nuancí, které se nově vynořují ze známého a přesto stále něčím nového hudebně-dramatického proudu.
Plnokrevná opernost v dobrém slova smyslu, s níž Ondřej Kyas klene velkolepé ariózní kantilény kořeněné vtipnými
citacemi, nebo spíš parafrázemi známých stylů od wagnerovské melodiky po muzikálový hit, aby ve finále zniterněl,
až jak to vůbec lze, a dal tak zaznít jedné z nejpůsobivějších katarzí, jakou jsem v opeře zatím poznal. To vše se s odstupem času zdá být ještě silnější a intenzivnější.
Zvláštností téhle opery také je, že je vázaná na určité roční období, není tedy, jak je v poslední době oblíbený trend,
site-specific, naopak hrát se dá prakticky kdekoli, ale zato je season-specific svým obsahem i dalšími okolnostmi. Třeba
i prostou skutečností, že sehnat v jinou roční dobu dýně, není vždycky úplně snadné. Podstatnější je ale celkové rozpoložení a kompozice příběhu. Vegetariánská restaurace je pozadím i součástí děje s mnoha metaforami. Vše začíná
hádkou dvou protagonistů, po které vstoupí Démon a v podobě pohledné dívky z venkova postupně všechny poblouzní
a ovládne celou restauraci včetně Majitele. Struktura celé fabule tak vzdáleně připomíná Sen noci svatojánské, kde se
všechno zamotá po hádce božského páru, načež po následujícím všeobecném zmatení a vyvrácení řádu nastává opět
smíření. I zde je nadvláda Dýně jako opojná iluze věčného léta, mládí a nekonečných požitků nakonec přemožena –
Dýně je uvařena. A pak přichází smíření, odpuštění, obětina, dar.
Libretista Pavel Drábek o opeře říká: „…šlo a jde o onen základní dar, který se buď urodí a lze pak vařit, anebo vzniká, když někdo hraje a zpívá pro posluchače. Obojí se tu pro diváka na jevišti připravuje a nakonec se mu i rozdá. A vlastně i ten dar, o němž zpívá Majitelová – odpuštění, blízkost, příslib tepla na zimu a zároveň příslib slunovratu…“

Tomáš Studený

Osoby a obsazení (30. 10. 2010)

Dýně (soprán): Dýně (soprán): Lucie Kašpárková Majitelová (soprán): Hana Škarková Majitel (bas): Jan Šťáva Pinkl (tenor): Jakub Tuček Šéfkuchař (tenor/baryton): Tomáš Studený Personál (3 tenory, 3 basy): Martin Fabián, Petr Pytlík, Ondřej Kyas, David Vonšík, Djordje Miljkovic, Pavel Blažek Choreografie: Hana Košíková
Komorní orchestr vln, vla, vcl, fl, cl, fg, p

Technické a provozní informace – hrací prostor minimálně cca 6 x 6m – jednoduché osvětlení (min. přívod el. 220/6x500W) – orchestr po straně (min. židle, přívod el. 220/8x20W) – klavír – elevace pro obecenstvo (nebo vyvýšené podium) – délka opery: cca 80 minut

Fotografie z představení