3. června 2013, Dům umění města Brna
Krajina jako hudba (Panufnik, Spilka, Tulev, Kilar)
EOD, Ensemble Versus
Andrzej Panufnik: Landscape
Dalibor Spilka: Partita (Allegro – Adagio – Allegro vivo)
František Emmert: Os justi meditabitur
Maurice Duruflé: Čtyři moteta na chorální motivy (Ubi caritas, Tota pulchra es, Tantum ergo, Tu es Petrus)
Anton Bruckner: Os justi meditabitur
Toivo Tulev: Cadenza II (česká premiéra)
Wojciech Kilar: Orawa
Titulní a úvodní Landscape (Krajina) Andrzeje Panufnika (1914–1991) vznikla v roce 1962, v době kdy skladatel polského původu žil již několik let v emigraci ve Velké Británii. Panufnik Landcape charakterizoval jako „pokus hudebně zachytit krajinu v mé představivosti, podobnou té v Suffolku nebo takové, jakou si pamatuji z Polska, nezměrnou krajinu, která vyvolává melancholii. Krajinu, v níž daleký, pomalu se vytrácející horizont vytváří představu prostoru a podněcuje ke kontemplaci.“ Skladba je rozdělená do tří částí: první je obrazem nekonečné krajiny, která podněcuje k přemýšlení. Druhá část je zrcadlem první, pohledem z jiné perspektivy. Ve třetí částí se hudební myšlenka vrací k počátku, avšak nad krajinou nyní velmi nízko visí těžké mraky.
Z díla brněnského skladatele Dalibora Spilky (1931–1997) zazní pozdní, třívětá Partita pro smyčce. Spilka vystudoval Janáčkovu akademii múzických umění ve skladatelské třídě Viléma Petrželky a poté dlouhou dobu působil jako profesor skladby a hudební teorie na brněnské konzervatoři.
Ensemble Versus, komorní sbor pro duchovní hudbu ve svém krátkém programu cyklus čtyř motet Maurice Duruflé (1902–1986). Každé z motet je vystavěno na chorální melodii příslušných textů, původní nápěvy jsou umně vpleteny do obvykle polyfonního přediva. V tom se od ostatních odlišuje úvodní a nejoblíbenější moteto Ubi caritas et amor (Kde je milosrdenství a láska), koncipované výrazněji v akordické, homofonní sazbě, zatímco moteto Tu es Petrus (Ty jsi Petr) se svou stručností podobá původní, velmi krátké chorální antifoně. Duruflého cyklus je zarámován dvojím zhudebněním téhož latinského textu Os justi meditabitur sapientiam (Ústa spravedlivého budou rozjímat o moudrosti). Brněnský skladatel František Emmert (nar. 1940) napsal své křehké moteto pro dvě sopránová sóla a sbor jako součást většího cyklu přímo pro Ensemble Versus, moteto Antona Brucknera (1824–1896) je pak bezesporu nejslavnějším zhudebněním tohoto textu.
Vedle Panufnikovy Landscape zazní v české premiéře také Cadenza II současného estonského skladatele Toivo Tuleva (nar. 1958). Jeho dílo je charakterizováno jako spojení existenciálního a náboženského, jako neustálý existenční zápas mezi napětím a rovnováhou. Tulevova tvorba je významně ovlivněna jeho zkušeností s liturgickou hudbou a zejména s gregoriánským chorálem. Jeho četné skladby jsou vedle vokálních kompozic určené pro variabilní ansámbly, Cadenza II z roku 2008 je zatím jediným pro smyčcový orchestr.
Na zavěr zazní skladba jednoho z nejuznávanějších žijících polských skladatelů – Wojciecha Kilara (nar. 1932), který je znám nejen tvorbou vážné, ale i filmové hudby. Napsal hudbu k více než stovce filmů, včetně slavného Drákula Francise Forda Coppoly (1993) nebo Polanského Deváté brány a Pianisty. Jeho skladba Orawa pro smyčcový orchestr vznikla v roce 1986 a uzavírá volný cyklus Tatry, na kterém skladatel začal pracovat v roce 1974. Společným rysem celého cyklu je inspirace polskými horami. Orawa je dynamická skladba, kombinující minimalistické a folklorní prvky. Pomerně jednoduchá melodie, opatřená výraznými rytmickými útvary, dává skladbě dynamickou a živou povahu.
