Ostrov uprostřed proudu

EOD_OSTROV_bannerOP

premiéra 24. června 2015, 19.00, Reduta, Zelný trh, Brno

Ačkoli i tento program odkazuje k výročí konce 2. světové války výběrem výhradně anglických děl, vzhledem k letnímu času má tento koncert záměrně letní charakter. Jednoznačným vrcholem jsou Brittenovy Les Illuminations se sopranistkou Hanou Škarkovou. Program doplňují suity a kratší díla Geralda Finziho Gustava Holsta a Herberta Howellse.

Já jediný mám klíč k této divoké podívané!

Tento výkřik z Iluminací Arthura Rimbauda si vybral Benjamin Britten (1913–1976) jako motto svého stejnojmenného cyklu pro smyčce a vyšší hlas. Podmanivý cyklus, vzniklý v roce 1940, se zcela v duchu literární předlohy nese v jakémsi blyštivém tónu. Se smyčcovým orchestrem Ensemble Opera Diversa jej jako klenot anglického programu přednese vynikající sopranistka Hana Škarková, která se souborem spolupracuje dlouhodobě. V souladu s červnovým počasím je program poměrně krátký, trvá necelou hodinu. Brittenovy Iluminace doplní St Paulʼs Suite Gustava Holsta a kratší melancholické kusy Geralda Finziho a Herberta Howellse. Nálada tedy bude v pravdě anglická, kombinující zasněné pohledy na zelené pastviny a Brittenovu rozjásanou a ironizující skladbu na Rimbaudův text jako připomínku již nastoupivšího horkého léta.

Program

Gerald Finzi: Prelude pro smyčcový orchestr

Gustav Holst: St Paulʼs Suite

Herbert Howells: Serenade

Benjamin Britten: Les Illuminations pro soprán a smyčce

Ensemble Opera Diversa, koncertní mistr Jan Bělohlávek

Gabriela Tardonová, dirigentka

Hana Škarková, soprán

Jakub Urbánek, Puk / Rimbaud

 

K programu

 

Úvodní melancholická Prelude anglického skladatele Geralda Finziho (1901–1956) z dvacátých letech 20. století byla původně zamýšlena jako vstupní část nedokončené komorní symfonie, později se uplatnila jako samostatný koncertní kus. Finziho dílo se může jevit jako esence anglické pozdně romantické hudby, příznačně málo známé ve střední Evropě. Finzi se věnoval především písňovým cyklům a  sborové tvorbě. K nejznámějším skladbám patří kantáta Dies Natalis (1939) na slova Finziho oblíbeného básníka Thomase Traherne pro soprán a smyčce. Ensemble Opera Diversa tuto skladbu uvede s Hanou Škarkovou jako součást svého prvního novoročního koncertu v lednu 2016. Vedle zmíněné kantáty Dies Natalis vznikla řada Finziho vokálně instrumentálních děl pro slavný anglický Three Choirs Festival, započatý už na počátku 18. století. Ostatně Finzi se intenzivně zajímal o anglickou hudbu 18. století, kterou se snažil oživovat v různých koncertních projektech, sbíral staré tisky a rukopisy. Ke známým dílům patří také koncerty pro klarinet a violoncello ze závěru skladatelova krátkého života.

Gustav Theodore Holst (1874–1934) pokračoval v hudební tradici svého rodu jako zástupce již čtvrté generace. Jeho pradědeček Matthias, pocházející z Rigy, působil na konci 18. století jako skladatel a učitel hry na harfu na carském dvoře v Petrohradě. Skladbu Holst studoval na Royal College of Music u Charlese Villierse Stanforda, mezi jeho spolužáky vyčnívá především Ralph Vaughan Williams. S výjimkou slavných Planet, napsaných v druhé dekádě 20. století, zůstává Holstova tvorba spíše ve stínu, ostatně on sám byl spíše plaché povahy. Pro Holsta typické orientalismy jsou exemplárně představeny především v jeho podivuhodné komorní opeře pro tři sólové hlasy, komorní ženský sbor a dvanáct nástrojů Sávitrí (1908) na téma z eposu Mahabháráta. Od počátku nového století až do své smrti působil Holst jako učitel hudby na dívčí škole sv. Pavla, pro jejíž orchestr napsal také rozsáhlejší Suitu zařazenou na dnešní program. Původně jako Suita in C vznikla v roce 1912, avšak publikována byla až po četných revizích v roce 1922.

Dílo Herberta Howellse (1892–1983) jako jednoho z pozdních představitelů anglické romantické tradice je na kontinentě prakticky neznámé, avšak i v samotné Anglii lze vzrůstající zájem o něj pozorovat prakticky až v posledních dvaceti letech. Howells je znám především jako důležitý představitel anglikánské sborové tradice; díla instrumentální zůstávají mnohdy ve stínu. Mezi nejdůležitější skladby patří zejména Hymnus Paradisi, zkomponovaný na základě starších děl pro zmíněný Three Choirs Festival v roce 1950. Elegantní, perlivá Serenade pro čtyři sólové housle a smyčce vznikla v roce 1917 jako závěrečná část jeho Suity, Op. 16. První dvě věty Suity Howells použil pro další kompozice, Serenáda zůstala nevyužita a nepublikována. Vytištena byla až v roce 2011, Ensemble Opera Diversa ji uvedl v evropské kontinentální premiéře v květnu 2012.

Edward Benjamin Britten (22. 11. 1913, Lowestoft, Velká Británie – 4. 12. 1976, Aldeburgh, Velká Británie) je považován za nejvýraznějšího anglického skladatele 20. století. Jeho skladatelský záběr byl široký – psal opery, orchestrální, vokální i komorní hudbu. Vycházel nejdříve z dědictví Bacha, Beethovena a Brahmse, v orchestraci byl ovlivněn Debussym a Ravelem, poznal tvorbu druhé vídeňské školy a dotkla se jej také hudba Stravinského. Fascinován anglickou hudbou pozdního 17. a raného 18. století prohlásil: „Jedním z mých hlavních cílů je pokusit se navrátit hudebnímu prostředí anglického jazyka lesk, svobodu a živost, které se v něm od Purcellovy smrti vyskytují spíše poskrovnu.“ Mimo kompozici se věnoval také dirigování a hře na klavír. Komponovat začal již v útlém dětství, ve dvanácti letech se stal žákem Franka Bridge, ve studiích pokračoval na Royal College of Music v Londýně u Johna Irelanda a Arthura Benjamina. Později se živil jako skladatel rozhlasové, filmové a scénické hudby. Mezinárodního úspěchu se mu poprvé dostalo v roce 1937, kdy uvedl Variace na téma Franka Bridge pro smyčcový orchestr. Pobyt v USA (1939–1942) započal jeho kariéru v oblasti jevištních děl: prvním z nich byla opereta Paul Bunyan (1942). Světové proslulosti dosáhly opery Peter Grimes (1945), Pod koly osudu (1954), Sen noci Svatojánské (1960) a další. Brittenovo pojetí hudebního divadla získalo nový směr v podobenství, duchovní opeře Curlew River (1964), kdy se inspiroval středověkou japonskou hrou nó Řeka Sumida. Založením spolku English Opera Group (1945) přispěl ke zrodu Aldeburgh Festival (1947), který se stal jedním z nejvýznamnějších anglických hudebních festivalů a centrem Brittenových hudebních aktivit. Vedle jevištní tvorby vyniká zejména dílo vokální – písňové cykly Sedm sonetů Michelangelových (1947), zkomponovány pro Petera Pearse. Nejrozsáhlejší vokální skladbou je Válečné requiem (1962), kombinující latinský mešní text s básněmi Wilfreda Owena, zabitého v první světové válce.

Výběr z Rimbaudových Iluminací (Les Illuminations) začal Britten komponovat jako cyklus pro soprán a smyčce v rodném Suffolku na jaře 1939 a dokončil jej ještě toho roku ve Spojených státech amerických; premiéra se však uskutečnila v Londýně v lednu 1940.