premiéra 13. 6. 2012, kostel Jana Amose Komenského (Červený), Brno
Górecki – Škarková – Štochl – Kyas
Henryk Mikołaj Górecki: Trzy utwory w dawnym stylu (1963)
Premiéra: Varšava, 30. května 1964
Archaizující elementy se v tvorbě H. M. Góreckeho objevují od šedesátých let 20. Století. Inspiračním pramenem byly na přelomu 50. a 60. let publikované studie o starší polské hudbě, věnované mimo jiné písním o životě krále Zikmunda Augusta. Třetí část cituje právě melodii jedné z těchto písní, všechny části dohromady pak vycházejí z modálních elementů, k prvkům archaizujícím pak skladatel přičlenil také lidové inspirace, ze selského tance vychází část druhá. (Polské hudební informační centrum).
Hana Škarková: Duše pout Emilie ke svatému Janu (2010)
Oratorium na text Pavla Drábka
Premiéra
Sedm částí je sedm zastavení, myšlenek, sedm období. Jednotlivé části jsou časovými periodami, které pojí duchovní podstata světa. Hudební myšlenky se nabízely samy, tryskaly z textu a z potřeby
hudebního vyjádření. S jasnou zvukovou představou jsem volila nástroje. Varhany, jako duchovní element pro svou posvátnou barevnost a bohatost tónu; marimbu pro svou ojedinělou křehkost,
nevšednost a v dobrém slova smyslu zaujatost až zamilovanost pro tento nástroj již od dob studia na JAMU – v některých částech jsem dokonce použila téma z mé první skladby pro marimbu, která nebyla
nikdy provedena; trubku, pro kterou mám slabost díky osobním emocím z dob mládí, flétnu – tak podobnou zpěvu, hoboj pro svou sladkou tklivou barvu, klarinet pro svou sytost a množství barev v různých polohách … smyčce – představitele božského legata; sbor – element lidství, duševna, života, vypravěče děje; sopránové a basové sólo – záměrně kontrastní volba mužského a ženského elementu našich duší.
První část přivádí posluchače k zamyšlení. Nad svým bytím a životní cestou, putováním, osudem. Zamyšlení nad otázkou štěstí a pokory duše. Druhá část s dominující marimbou je ilustrativní zobrazení zimní krajiny, ať už v přírodě nebo v našich srdcích – „kázní urovnaná, ženou spoutaná“. Třetí část je vzpomínka na mladistvost a mladickou prostopášnost, vůli a životní chyby. Čtvrtá část zobrazuje období narození mé dcery. První dramatičtější část se střídá s pocity duchovní pokory a díků za nový život. Období prozření, pochopení, oddanosti. Pátá část navazuje téměř attacca. Období nejistot, depresí, životních zlomů. Období, kterým je nutno projít k očištění duše a pochopení. To přichází v šesté části – je modlitbou ženy za očistu vlastní duše, je to období sebezpytování, sebereflexe, nalézání nových smyslů. Sedmá, finální část, je vyzrálejším a silnějším JÁ. Se stejnou pokorou jako v první části, kdy se vrací hudební téma putování z první části, končí celá skladba opět v poklidné pokoře a oddanosti sedmi údery zvonu.
Hana Škarková
Duše pout Emilie ke svatému Janu
pouť od sv. Emilie k sv. Janu
Pavel Drábek
I (prosinec)
Zasvitni, hvězdo vědoucí,
provázej mé tmou putování –
osvětli poklady seslané –
při Hodu Božím zrozené –
na dítě ve Tvé záři spící.
II (leden)
V ledovém čase svou píseň zpívá –
kdy září svíce hromniční –
kázní urovnaná, ženou spoutaná –
třemi poklady sluncem právě vyšlým
mezi prvními až k zaslepení obdarovaná.
III (únor)
Bujará, mladá, v noc okouzlená
ovocem z ráje od stejného anděla –
kdo jsem já, kdo je rozradostněná?
zaplane vůlí, bojovná – spatří, jak brodí a bloudí
útěkem z kázně dětinné, svobodným blátem.
IV (březen)
Bolestná pouti, smrti blízká,
novou hvězdou moudrou jsi vzplanula –
jak nahá, jak holá a v hloubi zranitelná –
když jsi mě nejvýš, nanejvýš podarovala!
ubohou, zablácenou, napořád zaprášenou –
já obětí plnou odevzdanou tmám se rozdávám.
V (duben)
S tebou krvácím – poraněná
zlem letmým, zlobou zelenou – jiskří, pálí, světla nevydává –
mečem setnu a vzkřísím, a rána zůstává –
už ne rudá – zčernalá – jako tma, kterou ráno neproniká.
Netuší, že je milostí naplněná.
VI (květen)
Očisti mě, vodo! řeko, mnou protékej,
vyplavuj, odnášej v mém ubývání –
vůlí, tou tmou, neporaním –
sám mnou provívej, rozkvétej –
hvězdy jase, ohni žáre, tebou zahořím.
VII (červen)
Zaplaň, slunce sluncí! vzejdi, dne všech dní!
vyplň noci přání ve chvíli poslední –
tebou prosvícená, poutí oproštěná,
milostí naplněná – shlédni na své dítě –
v ohni tvém hořící – na tu perlu tmou pronesenou –
ve Tvé záři bdící.
Ondřej Štochl: Modrá – čistá a křehká (2011)
Premiéra: kostel U Salvátora, 5. prosince 2011
skladba na objednávku orchestru BERG
Vítězná skladba soutěže NUBERG 2011
Modrá je barva čisté oblohy i čisté mysli. Symbolizuje mír, klid, vyrovnanost všech účtů s okolím i s vlastním svědomím. Nějakou podobu řešení svých skutků a jejich nesouladu s ideální představou o nás samých potřebuje nalézt každý, ať je věřící, nebo ne. Každý se přeci svým způsobem zpovídá.
Často se mi při práci s dětmi vtírá otázka, jestli v jejich upřímnosti a ochotě připouštět si dobré i zlé není víc moudrosti, než v našich „dospělých“ obranně-ignorantských mechanismech. I to je důvod, proč jsem se rozhodl pro dnešek oslovit jako sólistku právě dítě. Potřeboval jsem totiž interpreta až naivně přístupného a citlivého, takového, který se bude zajímat o jemné výrazové odstíny, aby mohl pomoci celkovému klidnému, „modrému a křehkému“ vyznění skladby. „Křehká“ se snadno rozbije a „čistá“ zašpiní, ale najít ji, udržet, předat, to je úkol pro Terezku…
Ondřej Štochl
Ondřej Kyas: Magnificat (2012)
Lukáš 1,46-55
Premiéra
Původní verzi Magnificat jsem napsal v roce 1998 pro chrámový sbor mladých u sv. Augustina. Když jsme s Ensemble Opera Diversa chtěli před nedávnem skladbu opět provést, zjistil jsem, že bude nutné ji přepracovat. Po důkladné revizi první části jsem se nakonec rozhodl napsat novou skladbu, přičemž jsem použil některé motivy ze starší verze. Jednovětá kompozice svým rozčleněním odpovídá struktuře zhudebněného textu; její průběh se vyznačuje spíše plynulými oblouky než prudkými přeryvy. Orchestrální mezihry předznamenávají či „dotahují“ gradačně stavěné sborové fráze, jejichž melodika (a nepravidelná rytmika) je volně inspirována gregoriánským chorálem. V několika momentech se tím skladba vědomě přibližuje tvorbě estonského skladatele Arvo Pärta (kterou jsem měl příležitost několikrát poznat nejen jako posluchač, ale i interpret). Hudební jazyk Magnificat je poměrně prostý, jeho základem je diatonika církevních stupnic, na několika místech z výrazových důvodů chromaticky rozšířená.
Ondřej Kyas
Lukášovo evangelium, 1, 46-55 (překlad Jeruzalémské Bible)
„Velebí má duše Pána
a můj duch se chvěje radostí v Bohu, mém spasiteli,
protože shlédl na ponížení své služebnice.
Ano, od nynějška mě budou blahoslavit všechna pokolení,
neboť veliké věci mi učinil Všemohoucí,
Svaté je jeho jméno-
a od věku do věku sahá jeho milosrdenství vůči těm, kdo se ho bojí.
Ukázal sílu svého ramene,
pyšně v srdci smýšlející rozptýlil.
Svrhl mocné z trůnů a povýšil ponížené,
nasytil dobrými věcmi hladové a bohaté poslal pryč s prázdnou,
přišel na pomoc svému služebníku Izraeli,
pamětliv svého milosrdenství
– podle toho, co oznámil našim otcům –
pro Abraháma a jeho potomstvo navěky!“