13. března 2024 v 19:30, Klub Leitnerka, Leitnerova 2, Brno
ENSEMBLE OPERA DIVERSA — DIVADLO KJÓGEN — DIVADLO LÍŠEŇ
Kjógen v podání Ensemble Opera Diversa, Divadla Kjógen a Divadla Líšeň. Společný večer tří brněnských nezávislých divadel k poctě Huberta Krejčího – českého dramatika, divadelního režiséra, herce, mima a překladatele, jehož nedožité osmdesátiny si letos připomínáme.
Program:
Ensemble Opera Diversa – Loupežnická nevěsta, Zpívající básník a Muž a žena v loďce (tři krátké miniopery)
Divadlo kjógen – Bóšibari (Přioután k tyči)
Divadlo Líšeň – Jezevec na borovici
Minioperní kjógeny
Japonská komedie kjógen je jedinečný divadelní žánr. Ten se u nás prosadil zásluhou Huberta Krejčího, který ho vštěpoval všem hercům, kteří se mu dostali do rukou. Minihříčky zhruba deset až patnáct minut dlouhé jsou založené na situační komice a slovní sugesci – jak mají ostatně ve jméně: kjó gen = poblázněná slova, divoká řeč, zkrátka vyšinutosti. Jsou úderné, s ničím se moc nepářou a hlavně jsou vyšinuté a stylizované. Nelze je civilně říkat, protože jejich zdivočelost tak jaksi metafyzicky přetéká mimo běžnou mluvu. Jinými slovy: ideální materiál pro miniopery. Tam, kde japonští kjógenáři stylizují mluvu do svého teatrálního inkantujícího přednesu a kde čeští kjógenáři tvůrčím způsobem navazují na přednes lidových loutkářů, tam se v našich minioperách zpívá belcanto. Co z toho je vyšinutější, nechť posoudí sám divák.
Naše nejstarší miniopery měly k tomuto stylu velmi blízko. Už Dva bratři (1999) byly patnáctiminutový příběh inspirovaný orientálním vyprávěním ze sbírky metafyzických povídek Modlitba žáby. Česká pozdně barokní miniopera – či operella, jak se píše na rukopisné partituře – s názvem Opera česká o komínku, kterou jsme se Dvěma bratry hrávali, vlastně je taky takový kjógen. O ní jsem se ostatně také dozvěděl od Huberta Krejčího. Minioperu Rýbrcoulova tůň (2003) jsme dokonce párkrát hráli s podtitulem Krkonošský kjógen a podobně i miniopera Mladý pán (2003) vycházela z japonského vypravěčského umění rakugo, jak o něm pojednává nádherná kniha Věny a Zdeňka Hrdličkových Smích je mým řemeslem.
Ze stejné knihy vzešel i další příběh a posloužil jako předloha jedné z dnešních minioper Muž a žena v loďce. Tato miniopera je i přes své komické momenty spíše vážná a slouží jako kontrastní příběh k ostatním dvěma minioperním legráckám dnešního programu.
Loupežnická nevěsta věrně vychází z kjógenu Jasemacu (Štíhlá pinie) a Zpívající ženich pak spojuje náměty kjógenů Fukitori (Ženu jedině flétnou) a Iwahaši (Plachá nevěsta). Obsahy těchto tří kjógenových předloh jsem našel v knížečce Dona Kennyho A Guide to Kyogen (Průvodce kjógenem), která obsahuje děje všech tradičních kousků. Tu jsem získal díky Ondřeji Hýblovi, který na popud Huberta Krejčího spoluzakládal Malé divadlo kjógenu a který kjógen studoval v Japonsku u rodiny Šigejama a v rámci svého postgraduálního studia.
Všechny tři naše japonské miniopery Diversa hrála na společných vystoupeních s (tehdy) Malým divadlem kjógenu – ještě spolu s minioperou Listonoš, která je také vlastně kjógen, až na to, že kvůli vlastním jménům Mortier a Ambrosie ho lidé pokládají za francouzskou komedii. Ta velká diversní inspirace japonským divadlem začala u Huberta Krejčího a on, morous a jezevec, naše miniopery svým svérázným způsobem měl velmi rád.
Pavel Drábek, 29. února 2024
Představení se uskutečňuje za finanční podpory Ministerstva kultury ČR, statutárního města Brna a městské části Brno-střed.
